OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

V cíli jsem měla velkou chuť křičet, říká Pavlína Švadlenková, vítězka TRIEXPERT TRIPrague

Bývalá plavkyně Pavlína Švadlenková se triatlonu věnuje necelé dva roky a v sobotu to byla její teprve čtvrtá “půlka” v životě. Závodnice z týmu Kerberos se stala novou mistryní republiky ve středním triatlonu. Jak prožívala závod a kolik emocí do něj dala, vyprávěla v rozhovoru.

Švadlenková

Jak ses připravovala na TRIEXPERT TRIPrague? Těšila ses?

Dělali jsme klasický předzávodní týden. Takže jen krátké svižné tréninky a hodně odpočinku. Těšila jsem se strašně moc, protože jsem pozvala rodiče a spoustu svých kamarádů. Den před závodem jsem si říkala, pane bože, co když to zkazím.

Těsně před závodem odhlásila svou účast skvělá triatlonistka Radka Vodičková, která závodí v zámoří? Byla žhavou kandidátkou na vítězství. Co jsi na tuto informaci říkala?

Já byla natěšená, že přijede, abychom měly skutečné srovnání se světovou špičkou. Radce jsem dokonce před měsícem psala, a potvrdila, že se zúčastní.

Jaký byl tvůj cíl před startem?

Mým cílem bylo napravit reputaci ve vodě a nahnat, co to jen půjde, aby mě holky musely sjíždět na kole. Ráno jsem se vzbudila, bušilo mně srdce. Brala jsem to moc zodpovědně. Nechtěla jsem zklamat trenéra Lukáše, týmové kolegy, a všechny blízké, co mě neustále ženou vpřed. Pak do toho vstoupila migréna a já se snažila do poslední chvíle polehávat.

Pak přišel start a studená voda s protiproudem, jak se ti povedlo zaplavat?

Všichni hlásili, že je moc studená voda. Ze začátku bylo těch 15 stupňů příjemných, zchladila se mi hlava. Pak jsem začala drkotat zuby. Zazněl výstřel a přišla neskutečná mela. To jsem ještě nezažila. Začali se přese mě valit lidi, strašně jsem se bála. Za chvíli se to rozmělnilo a držela jsem se nějakého barevného neoprenu. Občas mně začali uplavávat, tak jsem přidala nohy. Tak nějak jsem měla pocit, že jsem ve stejné skupince. Na bójce, kde jsme se otočili a plavali napříč, mě to začalo unášet. To bylo legrační. A pak přišel protiproud. Nijak mi to nevadilo, jen v jednu chvíli jsem měla pocit, že přijel parník. Objevil se nějaký proud i s vlnami. Všichni začali děsivě kopat, a já si asi 3x lokla. Vylezla jsem z vody a děsně se mi motala hlava. Ruce jsem měla promrzlé a nemohla jsem otevřít suchý zip na neoprenu. Na schodech jsem si stopla hodinky a prolétl kolem mě Lukáš Krpec. Zaradovala jsem se, že jsem se ho udržela, že jsem musela být ve správném balíku. V depu jsem se od minula poučila, a žádné piknikování nebylo. Ponožky a letecký běh pro kolo, odpočívat prý mohu na kole.

Cyklistická trať vedla ve třech okruzích k vysílači Cukrák a zpátky. Hodně foukalo. Jaká byla tato část závodu pro tebe?

Vyrazila jsem do prvního kola a valila nařízené watty. Říkala jsem si, že to bude dobré. Ve druhém kole se mi cyklistika začala vážně zajídat a já se bavila počítáním, kolik minut tahle tryzna ještě potrvá. Rapidně mi začaly padat watty, rovnou ze skály. Na obrátkách jsem si přibližně počítala necelé 3 minuty náskok a věděla jsem, že musím zabrat, protože druhá půlka běhu už bude bojem o přežití. Nikdo mně nebyl schopný říct, kolik minut mám náskok. Všichni tvrdili dost. Ale jak můžou vědět, kolik je dost.

Ze svého speciálu Scott plazma jsi slézala jako vedoucí závodnice. Přišel běžecký půlmaraton v horku a mezi skupinami turistů na náplavce. Jak se ti běželo?

Tak jsem se snažila běžet, co bylo v mých silách tak, aby to nebolelo. A teda snažila jsem se, když mě sledovala kamera. Když odjela, tak jsem povolila. Na posledním okruhu jsem si říkala, že když mě do teď nepostihla krize, že to klapne. Když jsem vybíhala poslední kopeček před cílem, tak ke mně přistoupil Michal Bareš a říkal, ať si to už užívám a mně vyhrkly slzy. Další stanice byl Romik Malivánek s vlajkou a v cílové rovince přátelé a táta se synovcem. Všem jsem dala pusu a došla do cíle celá ubrečená. Bylo to neskutečný. Nemohla jsem věřit, že to vyšlo a že mě u toho viděli moji přátelé.

triprague

Jak sis užila atmosféru tohoto triatlonového svátku v centru Prahy?

Když jsem vlezla do Vltavy, přišlo mi neskutečný, že si mohu zaplavat v tak velké řece, v hlavním městě. Okolo byli lidi na šlapadlech a paddle boardech, bylo to fascinující. Poprvé jsem zažila Jižní spojku na kole. Na běhu bylo těžké, jak se všude motali turisti. V jednu chvíli se zatáhlo a já zrovna běžela po mostě a po pravé ruce jsem měla Pražský hrad. Přišlo mi to překrásný.

Prošla sis během závodu výraznější krizí? Jak jsi ji překonala?

Nejtěžší pro mě byl 3. okruh kola, nebyla jsem schopná točit watty, tak jsem jela, aby se mi jelo pohodlně. Říkala jsem si, že už mi zbývá jen x minut, a že se přeci nechci honit na běhu, tak jsem se snažila dál točit raději nohama.

Co jsi prožívala v cílové rovince za pokřiku špalíru diváků a moderátora Standy Bartůška?

Měla jsem chuť křičet!

Jsi mistryně republiky ve středním triatlonu. Po roce a půl věnování se triatlonu je to téměř neuvěřitelné. Co pro tebe tento úspěch znamená?

Znamená pro mě, že to, co dělám a jak to dělám, je správná cesta a dává smysl. A snažím se to tak předávat i dál a věřím, že to pár lidí inspiruje a budou prožívat podobné emoce jako já. To je nejvíc!

Které další triatlonové závody se chystáš absolvovat?

Pojedu olympijský TT v Šamoríně jako přípravu před MS v Austrálii, kde ukončím TT sezonu a budu se věnovat zase jiným radovánkám, jako je Pole dance, lezení, surfování (byla jsem jednou, ale děsně mě to chytlo) apod.

Rozhovor a foto: Česká triatlonová asociace

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.