OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Poslední hodiny v Evropě

Ve čtvrtek (27.12.) oficiálně odstartoval Africa Eco Race 2013. Startovní ceremoniál proběhl večer po rušném dni ve francouzském městě Saint Cyprian na břehu Středozemního moře. Celý den před startem byl ve znamení chaosu a zmateného pobíhání při shánění různých drobností, které jsou v danou chvíli na první pohled nepodstatné, ale nutné, až po kontrolu věcí, co jsou důležité. Ti z vás, co někdy zažili jakoukoliv administrativní a technickou přejímku, vědí, jak vypadá naprostý chaos. Kontrolují se potřebná oprávnění včetně platných víz do všech afrických zemí, které se závodem navštívíme. Je potřeba se mnohokrát podepsat na různé formuláře zahrnující souhlas s pravidly. Podepsat vyrozumění o rizicích, co nás čekají. Odevzdat vyplněné listy se zdravotním profilem. V neposlední řadě nafasovat přístroje pro navigaci a lokalizaci polohy, tak aby pořadatelé měli přehled o tom, kde se nacházejí vozy jednotlivých účastníků závodu. Zde stojí za zmínku způsob navigace v závodě. Posádky zá vodních vozů nemají přístup k informacím ze systému GPS. Navigace probíhá pomocí obrázkové knížky tzv. roadbooku. Později proberu způsob navigace detailněji.

livescore

Technická přejímka spočívá ve fyzické kontrole závodních speciálů včetně jejich výbavy. To zahrnuje povinný ochranný rám, překontrolování vypsaných technických parametrů pro danou kategorii a další s tím spojené úkony. Myslím, že představu o tom, jak muže vypadat, již víte. Teď si do toho zasaďte desítky závodníků s jejich doprovody a vozy. Máte to? Zajímavá podívaná, že? Někdy to připomíná situaci jak z arabského bazaru. Jen registrace našeho novinářského vozu zabrala bezmála tři hodiny, a to jsme neměli žádnou komplikaci. Mezitím mechanici Rosťa Filip a Petr Čapka zaopatřili závodní vůz a svůj doprovodný kamión vším potřebným. Vše bylo dobře připravené. Jen prodřený kabel od satelitního systému Iritrack nás trochu potrápil. Diky Iritracku můžete sledovat v reálném čase, kde a na jakém místě se závodní posádky pohybují (zde je livetracking: www.africarace.com). Vše se ale stihlo a v osm hodin večer všichni závodníci projeli pod startovní rampou a vydali se vstříc tisíc kilo
metrů vzdálenému španělskému přístavu Alméria. Drobnou chvilku slávy jsme si užili i my v novinářském voze. Využili jsme mezeru za startujícím Tomášem Tomečkem s Vojtou Morávkem a projeli jsme si uličku lemovanou stovkami lidí slavnostně za naší Tatrou. Tato drobná drzost nám prošla a připomněla mi lemované ulice lidmi v Argentině. Nic takového již v Africe nezažijeme. Závodí se tam nádherně a není lepší krajiny pro závody tohoto typu. Ale čeho se od místních lidí dočkáme, je nezájem vyvolaný jejich životní situací a děti po nás občas budou házet kameny.

Dříve, než se zmíním o tom, co nás letos na černém kontinentu čeká, musím se svěřit, jak moc mě letošní startovní listina potěšila. Počet závodníků oproti minulým letům výrazně narostl. Je znát opětovný zvýšený zájem posádek o návrat do Afriky. Nám Čechům nemůže být lepšího důkazu, než start Miroslava Zapletala v nejprestižnější kategorii osobních vozů T1. On svými kvalitami a vozem má na to svádět boje o první místa. Jak s favoritem soutěže Schlesserem, vítězem dakaru z roku 1999, tak Belgičanem Jaquesem Loomansem nebo Francouzem Jerome Pélichetem. Určitě nelze přehlédnout Huberta Auriola se svou bugginou, matadora a dvojnásobného vítěze dakaru. Vzpomínáte na minule zmiňovaný Dakar Paříž-Kapské město. Tak to Hubert stál v Jihoafrické Republice na stupni nejvyšším. Tedy ohromné jméno dakarské soutěže. Na startovní listině je uveden další Čech Dušan Randýsek. Bohužel, jeho potkala veliká smůla při jednom z posledních testů před závodem. Havaroval a musel letošní účast vzdát. Je to veliká škoda pro české barvy. A posíláme mu ze závodu veliký pozdrav.

Mezi mé černé koně, co není radno podceňovat, patři Kazach Kanat Shagirov. On má za sebou silnou stáj Astana a zkušenosti na rozdávání. Ví, jak ovládat závodní vůz a posbíral zkušenosti i zpoza volantu závodního kamionu. Pokud bych si měl vsadit na letošní automobilovou kategorii T1, velmi bych zvažoval i jeho jméno. Překvapit však může kdokoliv. Jak již bylo mnohokrát jinde řečeno: „Závod se nevyhrává v první zatáčce (v Africe platí měřítko: v prvních dvoustech kilometrech), ale v cíli." A ten je letos vzdálený přes 5840 km.

Africa Eco Race

Neméně zajímavou podívanou bude námi nejvíce sledovaná kategorie kamionů - T4. Do Afriky se po čtyřech letech vrací stáj Kamaz. Za volantem sedí Rus Anton Shibalov. Říká se, že je to „juniorka Kamazu". Nicméně vím, jak tato stáj funguje. Špičková technika, kvalitní a vyježdění jezdci s polovojenskou přípravou. Žádná juniorka. Kamaz má jediný cíl. Vyhrát. V cestě jim stojí Tomáš Tomeček s Vojtou Morávkem. Oba dva chtějí obhájit svá dvě předchozí vítězství a oba mají zkušenosti na rozdávání. Hlavní bude zachovat klid ze začátku. Letos se bude rozhodovat v dunách Mauretánie. Nebude radno ani podceňovat Maďara Miklose Kovacse s novým kamionem Scania. Hodně přes rok trénoval a má „naježděno". Minulý rok nestihl vůz na Africa Race připravit, ale vzpomínám, jak byl před dvěma lety rychlý, než se mu podařilo ve třetí etapě urazit obě přední kola a po mnoha metrech přistát s kabinou „na bříše". Tři dny tehdy trvalo, než se z marocké pouště dostali Maďaři ven.

Kategorie motocyklů a quadů je také pěkně našlapaná. Přes třicet startujících. Počítám, že se zde bude průběžné pořadí rychle přelívat. Za zmínku jistě stojí blonďatá Francouzka Emmanuele Claire na quadu. Dakar je obtížný pro nejednoho chlapa, před dívkou stojící na startu nezbývá, než smeknout a držet ji palce.

Tímto jsem se pěkně dostal k myšlence, co nás vlastně v dalších dnech v Africe čeká. V pátek (28.12.) jsme již oficiálně v závodě. Za chvilku se nalodíme na trajekt, který nás převeze přes Středozemní moře do marockého přístavu ve městě Melila. V Melille je start do první závodní etapy. Ta začíná 233 km dlouhou spojovací částí, ve které se nezávodí a dovede závodníky k městu Ain Benimathar. Od tohoto bodu se jede na plno 245 km. První část etapy bude velmi rychlá. Závodníci si užijí desítky kilometrů po kamenito-písčitých pláních. Hned ze začátku se prověří schopnost precizní navigace a rychlého úsudku. Pláně křižují desítky různých stop, což velmi ztěžuje orientaci. Udělat chybu, nesprávně vyhodnotit situaci a vydat se po špatné cestě, bude velmi lehké. Zde platí jedno pravidlo. Dvakrát měřit a jednou točit volantem. Druhá polovina etapy provede soutěžící kolem jezera Tigri s typickou vegetací západního Maroka. Zde je potřeba si dát pozor na vrostlé stromy a kluzké úzké cesty s vysok ou vegetací. Pořadatelé slibují nádherné přírodní pohledy. Ti, co se dostanou ke konci etapy, budou mít možnost vidět důlní koleje a vlak odvážející rudu do města Tendara. Pak je cíl a přesun do bivaku v místě nazvaném Boudnib (gps souřadnice: 31.57,86 N – 3.39,42 W).

Vojtěch Moravek ml., TomRacing
Španělsko, Alméria

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.