OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

OffROAD Maraton Mohelnice: Mrazivému závodu dominovali Vágner, Liška a WINGS team

Úvodní díl seriálu OffROAD Maraton 2013 se jel uplynulou sobotu v Mohelnici na severní Moravě. Pouze dvoukilometrová, ale náročná trať se střídajícím se stoupáníma klesáním, dala za mrazivého počasí zabrat všem jezdcům. Absolutní prvenství nakonec slavili čtyřkolkář Michal Vágner, motorkář Ondřej Liška a automobilový WINGS team se svým Broučkem.

V sedm hodin ráno se na start postavilo celkem 75 čtyřkolek. Během prvních momentů bylo jasné, že půjde o jeden z nejtěžších závodů letošního roku. Ostrá pravá zatáčka k časomíře si říkala o přetáčivý smyk, hned za ní následovala ledová lavice a z ní se po krátkém sešupu jezdci dostali do prudkého stoupání. I přes velkou náročnost závodů ale zdravotníci za celý den ošetřili pouze jedno vykloubené rameno. 

offroad maraton

Poprvé za dlouhou dobu byly ve výhodě stroje s náhonem 4x4, které měly dostatek výkonu, trakce a hmotnosti pro hladký výjezd nahoru. Sportovní čtyřkolky se zadním náhonem zoufale klouzaly ze svahu dolů vstříc rozjetým Can-Amům a Gladiátorům a marně se snažily vyhrabat na hranu kopce. Nebyla nouze  o „boudy“, několik čtyřkolkářů se proletělo přes řidítka. Za všechny kaskadéry jmenujme Adama Šabatu z WINGS quad teamu, kterého nový stroj LTR 450 nakopl na hraně kopce a po cestě dolů ho přimáčkl k zemi. Podobně dopadl i Honza Bažant z týmu IR2014, který si domů vezl pomačkaná žebra. Jinak to byla nádherná podívaná, sníh létal na všechny strany, nebyla zatáčka, kde by se nejelo smykem a stroje přitom zůstávaly čisté. Až na samém konci dvouhodinovky, tedy někdy před devátou hodino, sluníčko začalo trochu povolovat uježděná místa, hlavně před časomírou.

Přes extrémní povahu terénu se na trati prali i jezdci kategorie Junioři starší. Pět kol během 30 minut a třetí místo získal Filip Koutecký (Vype Racing team), následovaný stříbrným Michalem Šefrnou (Suzuki team Bohutín) a zlatým Robinem Chumem (Opravy motorových vozidel Jaroslav Chum), kteří ujeli šest, respektive sedm kol.

Kategorie Pohár TR do 300 ccm byla obsazena třemi závodníky a hned dva z nich se potýkali s technickými problémy. Bára Fišerová (Quad team Fischer) skončila boj o body již po třech kolech, s ohledem na obsazenost kategorie brala bronz. Honza Režný z WINGS quad teamu ujel osm kol, v devátém se ale přestal prát s ledovým stoupáním, postavil stroj na hranu valu a odkráčel směrem k teplému čaji. Jasné vítězství tak připadlo Tondovi Kouteckému (Vype Racing team), jež zvládl celkem 27 kol, kterými směle konkuroval  i ostatním kategoriím.

Minimální rozestupy měli mezi sebou jezdci kategorie Pohár TR do 500 ccm. Celkem 28 kol si zapsal nejrychlejší René Gargulák (Polaris team Kašava), který o pouhé dvě délky ujel týmovému kolegovi Jardovi Holému. Třetí René Daubner (Rider racing) ztratil dalších 30 vteřin a získal bronzový pohár.

I pohárové čtyřkolky TR nad 500 ccm měly v Mohelnici jasnou převahu nad sportkami. Dva silné Can-Amy 24 hours agency spol. s r.o., Budečská 1005/12, 120 00 Praha 2 reportáž a Yamaha Grizzly dominovaly závodnímu poli. Trať nejlépe zvládl právě na japonském stroji Jozef Skokan (Quad sport racing SVK), který ujel 31 kol. Kolo ztráty měli jezdci na "amerikách", druhý Martin Ševčík (Ševča team) předjel Drahomíra Valinu (Rider racing) o 15 vteřin.

V poslední pohárové kategorii Quad SP se sešla silná skupina dvaceti jezdců a pro většinu z nich byla Mohelnice extrémním kláním. Kategorie se na začátku letošní sezony otevřela nováčkům, protože nejlepší jezdci z loňské sezony přešli do třídy Mistrů. Šanci na fantastický začátek sezony naplno využil Matěj Šrajer (Manyak), který na své Yamaze ujel 31 kol a s obrovským náskokem ukázal ostatním záda. Druhý Adam Šabata (WINGS quad team) se seznamoval s novým Suzuki LTR 450 a přes dva karamboly dojel na druhém místě se ziskem 28 kol. Za sebou měl Jaroslava Luňáka (Alskom quad racing), který ztratil minutu a skončil třetí.

Dlouholetý šampion kategorie Mistr Quad Veterán Vladimír Novotný (MX racing-team CVS Klešice) se letos rozjížděl zvolna, možná i vinou loňské zlomeniny klíční kosti. V Mohelnici skončil třetí s celkovým počtem 29 kol a v cíli z něj vyzařovala spokojenost. Čtyři kola náskok na Vladimíra měl Rudolf Dvořák (Team Max 2), ještě o jedno kolo rychlejší byl nováček OffROAD Maratonu Michal Vágner (Michall), který projel cílovou páskou jako první a zapsal si tak i absolutní vítězství.

Michal Vágner, st. č. 114: „Normálně jezdím trial, ale chtěl jsem si vyzkoušet i offroadový závod, tak jsem skočil do auta a přijel. Ani mi to neklouzalo, měl jsem výhodu ve stroji, automatika mi fungovala luxusně. A taky jezdím sedm dní v týdnu, takže asi proto jsem závod odjel naprosto bez problémů a vyhrál.“ 

Kategorie Mistr Quad 4x4 nabídla v Mohelnici řadu nových jmen a spolu s nimi i krásné souboje. Všichni tři ocenění borci ujeli shodně 34 kol a rozdíl mezi nimi činil pouhou minutu a půl. Nejlépe zajel Rostislav Plný (RP interier), následovaný Martinem Švandou (Rádio Hey - quadservis Tábor) a třetím Radomírem Benešem (Can-Am Red team Tišnov).

Nestává se často, aby se kategorie Mistr quad SP musela sklonit před stroji s náhonem 4x4, ale v Mohelnici sportkám vzhledem k trati chyběl náhon na předních kolech. I loňský šampion Martin Miřejovský (Team Max 2), přestože bojoval, ujel o kolo méně než Rosťa Plný. V rámci kategorie ale jeho 33 průjezdů stačilo pohodlně na vítězství v kategorii, druhý Miroslav Stupka (Stavebniny Stupka team) dojel se ztrátou dvou kol. Třetí František Novotný (Galaxybike) ztratil další okruh a bral bronz. 

Martin Miřejovský, st. č. 30
Na startu: „Myslím si, že si dáme tak dvě kolečka a budeme odpadávat na omrzliny. Bude to masakr jako kráva.“ Poté, co dojel první v kategorii a sedmý celkově: „Vzhledem k tomu, že to dneska bylo poměrně dost namrzlé, taková plochá dráha a můj stroj má pouze zadní náhon, jsem s výsledkem spokojený. Jel jsem spíše opatrně, šlo o první závod a na ledu to klouzalo. V letošní sezoně bych nejraději zopakoval umístění z loňského roku a doufám, že mi bude přát štěstí. Mám nový stroj, KTM 525 a budu se snažit zlepšit i přípravu. I když vím, to slibuji již několik let...“

MOTORKY

Poslední čtyřkolky ještě nebyly v depu a na trať se již chystala šedesátka motorek. Do ledu se lehce opřelo slunce a znovu razantně změnilo podmínky na trati; na povrchu se vytvořila tenká vrstva mazlavého bláta, pod kterým zůstala čtyřkolkami zhutněná, promrzlá zem. Ideální podmínky pro časté pády. Zřejmě nejhorším místem na trati bylo mírné ledové klesání severním kopcem u horního lesa, kde se dalo jet pouze krokem. Pasáž navíc končila průjezdem mezi stromy a malým skokem, kde se vyčerpaní bojovníci snažili vydrápat nahoru, jak se dalo. Kdo ztratil nervy a přidal plný plyn, rovnou se sklouzl dolů a sbíral stroj ze země, protože jediná možnost, jak se dostat nahoru, byla bublající dvojka a obě nohy na zemi. I přesto ale motorkáři měli lepší podmínky než čtyřkolkáři jedoucí za ranního mrazu. Jen po hodině byli všichni zablácení od hlavy až k patě...

Všichni jezdci jezdili zpočátku velmi spořádaně a pomalu, ale když se trochu otrkali a led povolil, začali přidávat a někteří předváděli i pěkné skoky. Klobouk dolů a obrovský respekt patří všem závodníkům, kteří do cíle dojeli, těm nejmladším dvojnásob. 

Michael Cibulka (Moto klub Bezinka Kamýk), Adam Kvinta (Bodro team) a Daniel Šváb (Švábi family) kroužili v Mohelnici 30 minut a v cíli se seřadili přesně v tomto pořadí. Rozdíl mezi vítězným Michaelem a Adamem byl přitom pouhých 25 vteřin, oba ujeli čtyři kola, Daniel tři.

Kategorie Pohár Moto Vet registrovala nové jezdce, na bednu se ale dostala známá jména. Nejvíc kol ujel Vítězslav Poledník (SOLOVITO team), celkem 26 a radoval se z vítězství. Se ztrátou čtyř kol za ním následovali Dušan Kadrnožka z DD teamu a René Kvinta (Bodro team), který ztratil dalších pět minut. 

Pohárové E1 dovedl do cíle Petr Hreus, jehož červenobílý nepřehlédnutelný dres projel cílem celkem 27 krát. O kolo méně ujel Kamil Krahula z rapotínského klubu Motobahňáci a další dvě kola ztratil Tomáš Trubička z Enduro klubu Mšeno. Bronzový byl i Tomášův týmový kolega Václav Studnička, který ale jezdí silnější kategorii Pohár Moto E2. Vašek ujel celkem 26 kol. Tomáš Dochtar (Orion Litomyšl RS Petrol) ho předjel o dvě kola a bral stříbro, nejrychlejší v kategorii byl Tomáš Nováček (Motohuricane), celkem 29 kol a zlato mu daly krásný start do sezony.  

Třída Mistrů se i mezi motorkami obohatila o nejlepší jezdce z loňského roku, veteránům ale dominovali osvědčení šampioni. Na třetím místě skončil s 26 koly Stanislav Dobiáš, Jan Fiala z týmu FK Cars racing dojel s 28 koly druhý a vítězem se stal Zdeněk Reichl (Czert CZ) s celkem 29 koly.

Také v kategorii Mistr Moto E1 úřadoval loňský šampion Daniel Galia (RD racing), který s celkovým počtem 31 kol ujel soupeřům o čtyři okruhy a jasně zvítězil. Petr Turek (B.Bartoni.cz) dojel druhý a třetí Patrik Neliba z týmu MX Lhotky.

Dan Galia, st. č. 3: „Na tu hrůzu mi to dneska šlo dobře. Na začátku jsem měl pocit, že budeme potřebovat sněhové řetězy. Navíc jsem před startem nemohl nastartovat motorku, byl jsem rád, že jsem nakonec odjel. V průběhu závodu jsem napočítal dvanáct pádů, jsem celý modrý... Ale svoji kategorii jsem vyhrál a myslím, že sezonu mám dobře rozjetou. Doufám, že tak budu pokračovat i nadále a zopakuji výsledky z loňského ročníku.“ 

Nejsilnější kategorie Mistr Moto E2 nabídla souboje vynikajících jezdců. Nejlépe si nakonec vedl Ondřej Liška (MotoPalič), který nasčítal 35 kol a zvítězil i absolutně. Dvě a půl minuty na vítěze ztratil Petr Bartoš z týmu Orion Litomyšl RSPetrol, kterého o vítězství připravila jednokolová penalizace za nastartovanou motorku při tankování. Olomoucký Marek Nešpor (Motorsport Nešpor) přijel o kolo později a bral bronz.

Ondřej Liška, st. č. 48: „Byla mi strašná zima, myslel jsem si, že se nedočkám. Ale dočkal jsem se a jsem na bedně. Odstartoval jsem jako poslední, trošku jsem se rozdýchal, pak ze mě spadla tréma a už to šlo. Během prvního kola jsem byl první a náskok si udržel. Spadl jsem dvakrát, mám nějaké dotlučené prsty, strašně to klouzalo. Musel jsem jet hodně rozumem a ubrat plyn. OffROAD Maratony jsou pro mě něco novéh, ale dvouhodinovky mi vyhovují, a už se těším na tříhodinovku. Je i čtyřhodinovka? Ideální stav!“

DĚTI A MLADŠÍ JUNIOŘI

Dětská kategorie vzbuzovala v některých rodičích malých šampionů mírné obavy. Motorky totiž dokonaly bahnitou zkázu a trať, která vedla mimo jiné přes velkou lavici, ostrou zatáčku i bahnitou rovinu, dala nejmladším offroadovým nadějím hodně zabrat.

 

První šla do boje kategorie Děti čtyřkolky. Velmi dobře měl našlápnuto Richard Ctibor (Rokle), kterému ale přestala točit čtyřkolka a se třemi koly skončil třetí. Tereza Matuláková z Moto klubu Bezinka Kamýk žádné problémy neměla a se ziskem 11 kol dojela druhá. Nejrychlejší Adam Urban (Autodoprava Urban) dokázal nakroužit celkem 16 kol a s přehledem bral největší pohár.

offroad maraton

 

Dětský maraton trvá obvykle deset minut, stejně dlouho kroužili i jezdci kategorie Moto děti. Ondra Krahula z Motobahňáci Rapotín zvládl celkem šest kol a skončil na třetím místě. Se třinácti koly byl druhý Daniel Bodurka z SK Kozolupy. Nejrychlejší jezdec Samuel Hendrich (SH team) jel v Offroad maratonu vůbec svůj druhý závod a připsal si vítězných 14 kol.

Obě kategorie mladších juniorů dostaly specialitu navíc, kromě dětské trati ještě úsek s ostrou zatáčkou a dalším stoupáním. Mezi čtyřkolkami se s tím nejlépe popasoval Jakub Nejedlý (IR 2014), který nasčítal 14 kol a o jeden okruh ujel Honzovi Páníkovi (Autodoprava – Páník Petr). Adam Urban (Autodoprava Urban) začal mít problémy se strojem, ale vzhledem k malému obsazení kategorie stačily jeho tři kola na bronzový pohár.

U motorek se odehrával podstatně větší souboj, mezi borci byly minimální rozestupy a naději měli téměř všichni. V bahně nejvíce zabojoval Daniel Šváb (Švábi family), který najel celkem 17 kol, druhý byl Jirka Nacházel (MSK Panská skála) se 16 koly a třetí Daniel Štrajt (Motosport Rychleby) za 15 kol.

AUTA

Po jedné hodině odpoledne byly mohelnické lomy již pořádně rozbahněné a na auta čekala nejdříve pěkná klouzačka. Vzhledem k počasí ale začalo později odpoledne přituhovat a během posledního závodu klesla rtuť teploměru až na minus devět stupňů a bahno zmrzlo na kámen. Bylo tedy jasné, že o dramatické chvíle nebude nouze. 

Rozprava aut před hlavním závodem v Mohelnici, maratonem na 5 hodin, probíhala na startu před zaváděcím kolem. Na rošt se postavilo celkem 19 vozů, což patří k jedné z největších březnových účastí za poslední roky. S novými auty dorazilo i několik nových posádek, z Čech i Slovenska.

Automobily se na startu seřadily dle konečných výsledků loňské sezony. Hned po odmávnutí vlajkou fantasticky vyrazilo do boje hned několik strojů. Do čela se chtěli dostat i piloti ze zadních řad. Například Pepa Macháček se krásně protáhl dopředu, ale mantinel z nahrnuté hlíny ho nepustil. Také ostatní speciály do litru se rychle draly do čela a především Jarda Chytil za volantem Artic Catu (Vype Racing Team s.r.o.) pak dost dlouho vedl. I žlutý Jeep Jardy Valtra (KM racing team) „šlapal na paty“ předním řadám. Z první lajny byl nejvíce vidět WINGS team se svým Broukem, který měl tentokrát v poli hned pět týmových želízek. Kromě velkého auta také Trabant a Vitaru ve speciálech do dvou litrů, Range Rover (Student racing WINGS team) v Amatérech a speciál do jednoho litru. Brouk měl sice před startem problémy, když se mu ze zavzdušněného chlazení začala valit oblaka páry, ale během chvíle tým dal vše do pořádku a auto nadále šlapalo jako hodinky. Pavel Režný, manažer WINGS teamu, letos přesedlal z malé Vitary právě do tohoto auta s motorem 4,2 l Audi a po závodě si nemohl vynachválit obrovský přebytek výkonu a možnosti, které auto nabízí. Samozřejmě o to větší byla radost celého Wings teamu, když v celkovém součtu ujeli 66 kol, což znamenalo nejen vítězství v kategorii Speciálů nad 2000 ccm, ale také absolutně.

Pavel Režný, WINGS team, st. č. 244: „Byl to můj první závod ve velkém autě a naplno jsem si užíval přebytek výkonu, který ve voze je, mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, jet, jak jsem chtěl - vše fungovalo skvěle. Oproti loňskému roku se na autě nic nezměnilo, děkoval jsem Toníkovi Lesákovi, že tak, jako nachystal auto do Afriky, skvěle připravil i Brouka. Mohelnice má pro nás zvláštní chuť, protože před šesti lety jsme zde byli vůbec poprvé s velkým autem a nyní jsme právě zde s ním vyhráli. A navíc je zde krásný areál se zvláštním kouzlem, i když s kratší tratí. Kdybych měl neskromně odpovědět na otázku, co bych chtěl v této sezoně, tak bych moc rád jel opět do Afriky a chtěl bych s týmem vyhrát startovné na Intercontinental rally. S tím jsem tu dnes přijel, i když se mi všichni smáli... Podařilo se a uvidíme, co bude dále.“

Druhé místo mezi nejsilnějšími speciály připadlo Wogo teamu, který nastartoval sezonu posílený o bývalou posádku Bouráků, převedeno do offroadového slangu: Fráňu Straku a jeho gang. Wogo team do Mohelnice přivezl nádhernou Navaru s osvědčeným a již opěvovaným motorem Audi 4,2 l, rozdíl proti klasice byl ale  v absenci „patrolových“ náprav. Stříbrný pick-up dostával během závodu pořádně zabrat a nakonec na něm nezůstalo nic zbytečného, přišel o všechny blatníky, další kusy šasi, kolo a tak dál. Jednoznačně se ale jednalo o dětské nemoci, protože 45 ujetých kol na druhé místo stačilo víc než dost. Bronzovou příčku v kategorii nejsilnějších vozů získal David Polišenský s týmem Polišsport.cz s brutálním speciálem Mercedes G 500 Evo II. Davidovi se obvykle nevyhýbají problémy s poloosami, diferenciály a dalšími díly, které se trhají pod obrovskou silou motoru. Mohelnická trať ale Mercedesu skvěle vyhovovala a jízda vypadala bezproblémově, tedy až na dva defekty, které tým vyřešil operativním dovozem rezerv z Olomouce. I přes toto zdržení ujel Polišsport.cz 23 kol a vůbec poprvé vystoupal na stupně vítězů.

Kategorie Speciály do 2000 ccm byla chudší o některé loňské šampióny, Bouráci se spojili s Wogo a jeli ve velkých autech, Rapi team prodává žlutou Jimny a pomýšlí na velký speciál. Na startu se ale objevilo hned několik nováčků, kteří změnili v poslední době zajeté standardy. Po třech letech se do Offroad maratonu vrátil Offroad team Pořízek se svým Suzuki Jimny 1,3, jen někdejšího pilota Zdeňka Pořízka nahradil jeho syn, jmenovec Zdeněk Pořízek ml. V Mohelnici ujel celkem 36 kol, získal bronz a i přes hodinovou zastávku  v depu hodnotil první závod velmi optimisticky. Stříbrné stupně vítězů obsadil KB Systém offroad team, který ztratil na vítěze čtyři kola plus jednu penalizaci za nedání přednosti při výjezdu z depa. Také on měl zřejmě „blízké setkání s časomírou“, které naštěstí odnesla jen konstrukce stanu, tiskárna a pocuchané nervy časoměřiče Michala. 53 kol bohatě stačilo na druhé místo a dobrý vstup do sezony. Nejrychlejší v kategorii byl s 57 koly slovenský spolek Offroadteam.sk Richarda Špánika, Štefana Štvrteckého a Daniela Adámka. První závod v maratonu si hodně užili, chvíli je trápily měkké tlumiče, které se jim ale podařilo upustit a další technické závady se modro-červeno-bílé Suzuce Jimny vyhnuly. Pokud technika vydrží, máme se v následujících závodech na co těšit.

Richar Špánik, Offroadteam.sk, st. č. 157: „Na takovém závodu jsme vůbec poprvé, auto jelo bez chyby, neměli jsme žádné problémy, akorát ke konci jsme museli trochu zvolnit kvůli podvozku. Žádné nepříjemné překvapení se chvála bohu nekonalo. Taktiku jsme dopředu moc nepromýšleli, spíš jsme se oťukávali a zkoušeli, co dovedeme. Závod se nám podařil, doma ho určitě oslavíme a stoprocentně se uvidíme na dalších závodech.“

Kategorie Speciálů do 1000 ccm byla nejsilněji obsazená co do počtu, ale také jmen dakarských specialistů. Na startu se objevilo hned pět Artic Cat Wildcatů, které doplnil jeden speciál Odes a jeden Emu. Wildcaty na sebe ostatně přitahovaly pozornost hned od počátku, závodit do Mohelnice přijeli Josef Macháček a Dušan Randýsek (KM racing team). Pepa Macháček se hned po startu hnal dopředu tak, že se nevešel do zatáčky, pravou stranou najel do svahu a postavil buginu na levý bok. Již vyskakoval ze sedačky, když se seběhli diváci a postavili ho na kola. Josefovi po osmi kolech odešel přední diferenciál a z maratonu odstoupil. Ne však Dušan Randýsek. Ten si jen posteskl, že stroj jede rovnou ze závodu z Itálie a neměl čas na přípravu, ale potom již vyrazil kupředu a ujel celkem 42 kol. Dost na vítězství v kategorii do jednoho litru.

Dušan Randýsek, KM racing team, st. č. 55: „Byla hrozná zima, ale jinak parádní, extrémní podmínky, stroj držel a tak jsem si trochu spravil chuť po Itálii. Na mém stroji proběhla od loňska zásadní změna. Vznikl speciál Dakar, který má nádrž uprostřed, je  o 20 cm delší, trochu širší a má lepší motor. Speciálů do litru bylo v Mohelnici sedm, udělali jsme si tady parádní derby. Nejdříve jsme se pěkně hnali a hecovali, ale pak jsem si asi všichni uvědomili, že je třeba to dojet, tak jsme zvolnili a dopadlo to výborně. Než se naše derby rozpadlo, tak jsme se nejvíce honili s Pepou Macháčkem a pak s Tomášem Minibergerem z RTR projects, který skončil druhý. Ten jel také velmi rozumně hlavou. Těším se na další závody OffROAD Maratonu, které letos pojedu, spolu s mistrovstvím Evropy.“

Tým RTR projects Tomáše Minibergera a Jana Červenky jezdí také s Wildcatem, jsou nováčky v Maratonu a přesto se s tratí poprali skvěle, i když jim dvakrát praskl variátor. Honza Červenka to přisuzoval spoustě bláta, který se na stroj nalepil. Ujeli 34 kol a s velkou radostí oslavili druhé místo. Na třetím místě skončil také stroj z produkce Artic Cat, tentokrát pod vlajkou Vype Racing teamu s.r.o. Ve Vype došlo k personální obměně a změně v přístupu k závodům. Přes velikou snahu měli technické problémy, prasklý řemen je zastihl dokonce na čele celkového pořadí, ale doba strávená v depu a pak uražené kolo je nakonec poslaly na bronzovou příčku. I tak ale šlo o slušný vstup do sezony. 

Nejméně obsazená skupina mohelnického maratonu byla kategorie Amatér, tři auta zaručovala poháry všem posádkám. Na trati to ale nebylo poznat, jakoby nikdo s touto variantou nekalkuloval a všichni se prali o každý metr. Černý Cherokee týmu Záchranáři se potýkal s prasklým diskem. Posádce se podařilo přehodit ho ze zadního kola dopředu a dojela se třemi. I pře dvě hodiny v depu brali Záchranáři třetí místo za 27 kol.

Druhé místo oslavuje, možná ještě nyní, Student racing WINGS team, osamostatněná WINGS větev ve složení Martin Mikošek, Ivo Franěc, David Neuwirt a Honza Režný. Jejich Range Rover prošel malou generálkou již v pátek, vodní pumpa a zadní diferenciál (spolu s poloosami a kardanem, protože původní nepasovaly) byly v sobotu doplněny o defekt v zaváděcím a posledním kole. Pohled na vlajku si tak Student racing nechává až na příští závod. Nejrychlejší auto v kategorii Amatér byl tradičně Defender Offroad centra JASE. Východočeši se vyrovnali skvělým výkonem ostatním kategoriím a ujeli bez zaváhání 57 kol.

Libor Vlasák, Offroad centrum JASE, st. č. 260: „Bylo to hodně těžké, na auto se navalily tuny bláta, které přimrzly, takže jsme zlomili jednu poloosu. Jinak nějaký další zádrhel nebyl. Jsem šťastný, že jsme vyhráli kategorii a celkově byli třetí. Oproti loňsku se  u nás nic nezměnilo. Tu letošní sezonu bych si hlavně přál odjezdit celou.“


Příští závod se jede 27. dubna 2013 v Šiklově mlýnu.

Text: 24 hours agency 

Foto: V. Sýkora (ilustrační)

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.