OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Erbenová před MS Xterra: Už se vidím na Havaji, mám chuť závodit

Triatlonistka Helena Erbenová už v neděli odletí na Havaj, kde ji o týden později čeká vrchol sezony v podobě mistrovství světa Xterra. Česká reprezentantka cítí, že oproti minulým sezonám není tolik unavená a má velkou chuť závodit. I proto se už doslova vidí na perle Pacifiku, jak se Havajským ostrovům říká. V rozhovoru mluvila o blížícím se světovém  šampionátu i o dcerce, která ji neustále baví děláním všemožných blbin.

Heleno, za necelých 10 dnů vás čeká vrchol sezony v podobě mistrovství světa Xterra. Jak probíhá finální příprava?
Příprava probíhá zatím dobře, sice minulý týden jsem měla lehčí zdravotní problémy, ale rychle se to vyřešilo a v posteli jsem byla jen dva dny. A koneckonců trochu víc odpočinku, než bylo v plánu, určitě nebylo na škodu.

Co jinak mimo trénink? Jak trávíte den?
Mimo trénink jsem co nejvíc s dcerkou Májou. Pravda je, že jsem měla hodně vyřizování s dalším závodem, který mě čeká po návratu z Havaje, ale to bylo jen pár hektických dní a teď už je všechno zase ve starých kolejích. I když se to maličko zkomplikovalo, protože Mája je nějaká nemocná.

Dcerka Mája už chodí do školky, jak se jí tam líbí? Vedete ji k nějakým sportům?
Líbí se jí tam a vždy se tam moc těší. Je schopná vstávat už před šestou, a pak už mě popohání, aby mohla jít do školky. Pro mě je to tak i lepší, mám pak spoustu času na dopolední trénink. Dříve jsem si ji vyzvedávala po obědě, ale čím je starší, tím víc času chce trávit s kamarádkami ve školce a chodit na stejné kroužky. Je to docela legrace. Chodí na několik kroužků při školce a také na dva podvečerní do Jablonce. Na tancování a do lyžařské školičky. Na plavání se mi ji zatím nepodařilo přesvědčit. Asi bude po mně. (smích)

Čím vás naposledy rozesmála? A co říká o triatlonu, líbí se jí? Chtěla by být jednou jako maminka?
Pořád dělá nějaké blbiny. Nedokáže chvíli sedět v klidu, pořád někde pobíhá a poskakuje. Směje se každé volovině. Strašně ráda skáče na trampolíně, a když nejsou v dosahu děti na společné skákání, musí skákat maminka. Děda nám přidělal na strom dlouhé lano a Mája se na něm houpe přidělaná do sedáku. Asi ze všeho nejraději ale běhá. Od dědy dostala číslo na gumě, na kole ho má taky přidělané. Ale kolo jí zatím moc nebere. Sice na něm umí jet sama a krásně z něj vystoupit, ale nijak zvlášť ji to nebaví. Zastaví u šípkového keře, kolo spadne a Mája vesele trhá šípky. Triatlon ji asi zatím nic moc neříká, ale na MS v Žitavě strašně plakala, když jsem si ji nevzala, aby se mnou doběhla do cíle. Bohužel jsem vůbec neviděla, že tam je.

Erbenová

Zato na závodě Red Bull 400, kdy se běželo do skokanského můstku, by mě na těch posledních padesáti metrech asi předlezla, kdyby ji nějaký pán neodstranil z trati. Hrozně ráda chodí do kina. Na některých filmech jsme byly i pětkrát. Ráda maluje a vystřihuje a hrozně ráda vaří. Nevím, jestli by chtěla jednou závodit jako maminka, ale rozhodně mi poslední dobou tvrdí, že není Mája, ale Helenka.

Je něco, co vás teď trápí, nebo co vám úplně nedělá radost?
Jak už jsem zmiňovala, je to Mája, která je nemocná. Horečka a kašel, ale doufám, že to brzo zvládneme.

ErbenováZpět k triatlonu. Už se vidíte na Havaji? Jaké myšlenky směrem k MS máte?
To je přesné, už se tam vidím. Těším se na teplo a na lidi, kteří se pohybují okolo Xterry. A myšlenky mám letos jen ty pozitivní. Změnila se nám vlastně i skupina, se kterou jsme cestovali poslední 3 roky. Martin Pospíšil byl zraněný, a tak letos vynechává. Taťka mi ve skupině zůstal, taky co bych si tam bez něj počala. A jsem moc ráda, že se mi podařilo pro něj zajistit start, a tak nebude jen v roli servisu, ale především závodníka. Také budeme bydlet velice blízko u startu, takže to pro mě bude další velká změna.

Na Havaji budete startovat už počtvrté. Kdy odlétáte?
Letíme v neděli 19.

Vaším nejlepším výsledkem je třetí místo. Jaké jsou ambice letos?
Být do šestého místa by bylo skvělé.

Sezona byla náročná, mnoho závodů na mnoha frontách. Jak to zatím hodnotíte?
Náročná byla opravdu moc. Já jsem úvodní závod Světového poháru ve Španělsku vyhrála, ale vůbec jsem se necítila dobře. Na Evropě jsem byla šťastná za třetí místo. V červenci ale přišla opravdová krize a znovu nemoc a musela jsem vynechat svůj nejoblíbenější závod ve Francii, což se později ukázalo jako dobrý krok. Potom jsem hned ve Švédsku vyhrála a začínala se cítit každým závodem lépe a lépe. Na MS v Žitavě to byla bronzová medaile, kterou jsem vydřela jako snad ještě nic před tím. Tato sezona je oproti těm minulým opravdu jiná. Vždy jsem se touto dobou cítila už hodně unavená, ale letos mám pocit, že konec ještě není a pořád mám chuť závodit. Mé závodění není jen o mě, je to i o mém servisu, o který se stará taťka. A také je o mamce, která mi pomáhá s Májou. A je samozřejmě i o lidech, kteří mě podporují. Nemám na mysli jen sponzory, ale i lidi, kteří se pohybují někde okolo. Oni dávají něco mně a myslím, že i já dávám něco jim. Je to velice příjemné.

Co se letos hodně povedlo, na co ráda vzpomínáte?
Ráda vzpomínám na Xterru ve Švédsku, kde jsem po nemoci vyhrála a kde jsem byla spokojená se svým výkonem, ale také na MS v Žitavě to byl nádherný zážitek. Tolik lidí si pamatuju snad jen ze Světového poháru na lyžích v Novém Městě na Moravě. Velmi ráda vzpomínám na dny před závody, kdy si projíždíme tratě. Vždycky se sejde skvělá parta lidí, nikdo nestresuje a člověk má šanci se toho spoustu naučit.

A z druhé strany, na co byste raději zapomněla?
To nejde takhle říct. Myslím si, že všechno špatné je k něčemu dobré. Člověk se z chyb může učit.

Heleno, děkujeme za rozhovor a mnoho štěstí nejen do závodu na Havaji. (PR Česká triatlonová asociace)

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.