OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Do Dakaru v Senegalu! Kam také jinam?

Minulost se nedá změnit a budoucnost vždy vyjde z přítomnosti. Zní to jednoduše? Jak pro koho. Každý den nacházím v této větě hlubší a hlubší smysl. Minulost je důležitá. To aby nedošlo k mýlce. Jen je potřeba ji znovu neprožívat, ale pohlížet na ni s respektem a z mnoha stran. Neuškodí se na ni někdy podívat i s „otevřenou pusou". Mezi takové „minulosti" patří závod Pařiž-Dakar. Nesetkal jsem se zatím s nikým, kdo by toto jméno neznal. Naopak. Skoro každý kluk a nejedna holka se jednou v životě zastavil nebo zastavila a třeba jen na chvilku se nechali unášet představou, jaké to je být v Africe. Ne v té turistické. V resortech u moře s „all inclusive". Myslím tím být na Sahaře. V opravdové Africe. Stovky kilometrů od obydlených míst. V nekonečných a vysokých dunách Mauretánie. Na kamenitých pláních Maroka. Blízko Alžíru, kde se kola závodních speciálů boří do měkkého písku. Obávat se solisek. Těch zrádných podmáčených míst, do kterých se dá zapadnout během pár metrů až po kabinu kamionu a není z nich vlastními silami úniku. Vidět Afriku takovou, jaká doopravdy je. Na jedné straně s nádhernou krajinou a na té druhé straně drsnou k životu. Sednout si do kabiny závodního speciálu nebo uchopit řidítka motocyklu. Mít radost jen z toho být zde. Užívat si každý okamžik závodu. Zažít To. Alespoň jednou!

Vás všechny, kdo se teď přistihli, jak se usmívají nebo se sami našli v předchozích řádcích, zvu na zpravodajství z dakarského závodu Africa Race 2013. Budu se snažit vylíčit každodenní zážitky jedné z nejnáročnějších pouštních soutěží tak, abych Vám přiblížil co nejvíce atmosféru a genius loci tohoto místa. Budu se snažit se s Vámi podělit o vše, co na mě zapůsobí s neskrývaným úmyslem Vás vtáhnout do Afriky. Snažit se o to abyste měli pocit, že zažíváte letošní ročník tak jako byste byli s námi. Užijte si to a pojeďte s námi do Dakaru. Závod začíná 27.12. technickými přejímkami ve francouzském Sait-Cyprian. První závodní etapa se jede 29.12. na území Maroka. Dnes se přesouváme po vlastní ose do Francie. Já mám cestou po dálnici dostatek času napsat něco málo o historii závodu a o důvodu, proč se vlastně jedou dva „Dakary".

Mnoho budoucích velkých věcí začíná nenápadně. Tedy alespoň pro ty, kteří je sledují z povzdálí. Přesně tak nenápadně vznikla i legenda jménem Dakar. Na počátku byl osobní problém člověka jménem Thierry Sabine, který se roce 1977 ztratil v libyjské poušti a jen šťastnou shodou okolností zde nezaplatil svým životem. Někdo by se po tomto zážitku už zpět do Afriky nevrátil. Někdo takový by tam ale nebyl ztracen a nalezen. Osud se postaral o to, aby správný člověk byl na správném místě a ve správný čas. Ostatně, osud takové věci umí dokonale. Thierry dostal impuls, bez kterého by v 1979 neuspořádal první ročník závodu, co vešel do povědomí pod jménem „Rallye Paříž-Dakar". Už tento první ročník zaznamenal ohromný úspěch. Vždyť na start se postavilo 182 posádek. To je úctyhodné číslo. Tento rok vidělo cíl v Senegalském Dakaru jen osmdesát čtyři z nich. V roce 1981 poprvé vítězí v kategorii osobních vozů René Metge. Později přidává dvě vítězství (1984,1986). Další slavná jména na
sebe nenechají čekat. V osmdesátých letech stojí, mimo mnoha dalších jmen, za zmínku Patrick Zaniroli, Cyril Neveu, Jean Todd, ano dnešní ředitel FIA se účastnil dakarského závodu, dále Juha Kankkunen, Ari Vatanen, Jacky Ickx.

V devadesátých letech kralují Hubert Auriol. Stéphane Peterhansel se v roce 1993 stává vítězem kategorie motocyklů na Yamaze. Nelze nezmínit ani Jean-Louis Schlessera nebo otce a syna de Rooye. Nové tisíciletí opět přivítalo Stéphane Peterhansela tentokrát jako vítěze kategorie osobních vozů s Mitsubishi Pajerem (2004,2005,2007). V kategorii kamionů vládne Vladimir Chagin se svým Kamazem. To je jen drobný výčet jmen, které jsem napsal tak jak mě teď napadaly. Ne, nezapomněl jsem zmínit Juttu Kleinschmidt ani Marca Comu či Cyrila Desprese. Ne, neopomněl jsem žádného z dalších. Je jich jen mnoho za těch třiatřicet let, co se jezdí do Dakaru.

A co Češi? Ty jsem si nechal zvlášť. Vždyť od roku 1985 se také účastní. Vlastimil Buchtyár, Jiří Moskal, Radomír Stachura, Pavel Ort, smolař Jozef Brzobohatý, samozřejmě fenomén Karel Loprais, z novodobějších účastníků stojí za zmínku Jaromír Martinec a dovolte mi uvést jméno Petra Vodáka, dlouholetého mechanika Tomáše Tomečka. Tímto skládám hold všem, kteří obětovali noci a prokázali svůj um a důvtip pro to, aby se závodníci mohli ráno opět postavit na start další etapy. O Tomáši Tomečkovi a Vojtovi Morávkovi si dovolím teď více nemluvit a nechám si to na další díl. Všichni ti zanechali na Sahaře svoji stopu. Opět je jich podstatně více než jsem zde schopen uvést. A je jedno, zda seděli v kabině Tatry, Liazu nebo za řídítky motocyklů a aut. Těm mnoha, kteří se mi nevešli do výčtu, se v duchu omlouvám.

Tímto chci jen zdůraznit, jaký veliký závod se podařilo Thierry Sabinemu vytvořit. Výčet afrických zemí, které trasa závodu ve své historii protnula, je také mnoho. Dokonce se v roce 1992 se jel závod až do Kapského Města. To však byla výjimka, ale ne jedna. O dva roky později se závodníci vydali z Paříže do Dakaru a hned zpět do Paříže. To byl velmi náročný ročník. Ale dá se obecně říci, že závod je pravidelně pořádán v zemích severní a západní Afriky. Maroko, Mali, Mauretánie, Senegal, Alžír jsou ty typické závodní krajiny. Vždy s ohledem na místní bezpečnostní situaci. Letos nám tedy vypadá z výčtu Mali a Alžír. Zde je dnes opravdu nebezpečno.

Po mnoho let se dakarský závod pořádal v Africe. Kde také jinde? Vždyť zde se vlastně „narodil". Tak tomu bylo až do roku 2008. V tomto roce byly v Lisabonu, těsně před startem a nenadále, přerušeny technické přejímky. Všichni účastnici byli svoláni do konferenční místnosti. Zde jim bylo ředitelstvím závodu oznámeno zrušení závodu a jako důvod byly uvedeny bezpečnostní rizika na území Mauretánie. Ať již riziko opravdu hrozilo nebo ne, tak výsledek takovéhoto rozhodnutí byl dalekosáhlý. Ten okamžitý byl vidět na tvářích všech. Naprostý údiv a pocit zklamání z neuskutečněného závodu byl čitelný v tvářích všech přítomných. Celoroční snaha a úsilí bylo zmařeno. Nicméně do Afriky jedeme závodit a ne bojovat a tak nezbylo než otočit a jet zpět oslavit Silvestr roku 2008 domů.
Já jsem osobně přesvědčen o tom, že pořadatelé již měli dávno před tímto incidentem připraven odsun značky Dakar z Afriky do Jižní Ameriky. Zpráva francouzských tajných složek tento odchod jen urychlila. To se potvrdilo a v následujícím roce začíná Dakar v Argentině a Chille. Každá mince má však dvě strany. Ne všichni se smířili s odchodem závodu na jiný kontinent. Rene Metge, Jean-Luis Schlesser a další z řad závodníků a původních pořadatelů se rozhodli pokračovat se závoděním v Africe. Přesně tak jak byli doposud zvyklí. Jen jméno a ochrannou známku Dakar nemohli použít. Ta byla odnesena. Proto byl staro-nový závod pojmenován jménem Africa Eco Race. Mimochodem „Eco" v oficiálním označení závodů znamená „Economy" nikoliv „Ecology" jak by mohlo na první pohled vypadat. Už toto označení znamená návrat k hodnotám, jaké vyznával Thierry Sabine. Tedy závod, co techniku dostane na kolena. Dokonale prověří umění navigace a řidič se může spolehnout jen a jen na své umění a mechani ky nenechá spát. Ale při tom všem víte, že nejste sami. Kdykoliv se vyskytne problém, jiný zastaví a nabídne pomocnou ruku. Nikdy nevíte, zda se třeba jen o pár kilometrů dále karta neobrátí. A v poušti platí nepsané pravidlo. O vodu se všichni dělí. Ta vaše dnes pomůže jiným, zítra voda jiného pomůže vám.

Vojtěch Morávek ml.,
TomRacing team

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.