OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

27.12.2015 Cestopis díl první - Monako

Zprávy z týmu Tomáše Tomečka

Představte si jízdu po noční dálnici. Kabina vozu je plná lidí, ale nikdo moc nemluví. Tmu potlačuje jen nevýrazné osvětlení palubní desky Tatry a monitor mého počítače. Řidič se věnuje volantu, oči má upřené do tmy před sebe. Ostatní podřimují a pokud náhodou ne, tak přes šero to ani není vidět. Každý se zaobírá svými myšlenkami. Ve vzduchu je cítit takový ten napnutý klid. Takový, co se objevuje vždy před něčím. Samozřejmě, že taková atmosféra okolo mě nutí dělat to samé. Podřimovat a nebo přemýšlet.

Tomáš Tomeček - ilustrační

Cesta na start závodu je dlouhá a monotónní a tak si mohu dovolit být myšlenkami v minulosti a představovat si Rally Paříž-Dakar v roce 1985, kdy se poprvé zúčastnila česká posádka. Jiří Moskal na Liazu tehdy obsadil třinácté místo. O rok později bylo našich posádek na startu podstatně více a poprvé se na start postavila značka Tatra. Na pódiový úspěch jsme si museli ještě rok počkat, než v roce 1986 dokázal Karel Loprais dovést svoji Tatru na druhé místo. Byl to ohromný úspěch tatrovácké techniky! Jen si představte, že kluci „z východu“ tehdy chodili okukovat takové věci jako jsou stahovací kurty ke konkurenci, neb nic takového nebylo u nás k mání.

V té době, kdy se rodila naše legenda, tak jiné dakarské už existovaly. Thierry Sabine, zakladatel Paříž-Dakaru jim jednoznačně byl už za svého života. Jemu se podařilo přitáhnout do Afriky ty správné dobrodruhy a pomotat jim hlavu tak moc, že se tam znova chtěli vracet. Ale jen díky jim, zde o desítky let později můžeme být také. Nevěříte? Když odhlédnu od vítěze prvního ročníku Dakaru v roce 1979 Cyrila Neveho, který později dokázal svůj úspěch ještě zopakovat, tak v roce 1981, na Range Roveru, vítězí René Metge a bezesporu to byl začátek jeho vášně pro dakarský závod. Jeho jméno je pro současnost velmi důležité.

Velikým a dodnes diskutovaným zlomem historie je rok 2008. Pamatuji si to jak dnes. Čekali jsme na technickou kontrolou v Lisabonu a zbývalo jen pár hodin do startu závodu. Tehdy bylo zvykem jednu nebo dvě, spíše divácké etapy, odjet ještě v Evropě než se vyrazí do Afriky, ale k tomu už nedošlo. Pořadatelé zastavili přejímky a svolali nás na nenadálou rozpravu. V sále místního kina byli všichni, narváno až k prasknutí. Do ztichlého davu bylo ředitelem závodu oznámeno zrušení ročníku. Důvodem bylo údajné bezpečnostní riziko hrozící v Mauretánii. Současně pořadatelé vyjádřil přání, abychom se zde příští rok všichni opět sešli. Napřesrok bylo už vše jinak. Dakar se přesunul z Afriky do Jižní Ameriky a začala jeho nová éra.

Spolu s námi, kdo poslouchal ta slova, byl i René Metge a Jean-Luis Schlesser. Jean-Louis je bývalý závodník F1. Jezdil ji v době, kdy sednout do monopostu znamenalo nechat při odchodu z domu pud sebezáchovy ležet na botníku. Současně je také dvojnásobným dakarským vítězem z konce tisíciletí. Oba pánové měli v tu chvíli minimálně jasno v zeměpisu a tak věděli v jaké zemi leží Dakar. Současně měli i palice dubové a nechtělo se jim jinam a chuť s tím něco udělat. V roce 2009 závod Dakar odešel do Ameriky. V témže roce se jede první ročník Africa Race. S lidmi co nechali svůj závodní život a srdce v Africe. A věří, že jinde to bude cokoliv, jen ne dakarský maratón.

Po dvě léta Tomáš Tomeček zkoušel to cokoliv v Argentině a Chille. Potom si řekl: a dost. Je třeba si naplacato přiznat tu skutečnost, že tam to pro jeho srdce a duši nebylo místo a bylo na čase se vrátit zpět do Afriky. Určitě se k důvodům ještě vrátím, ale bylo to velmi dobré rozhodnutí.

Cestou do Monaka na start Africa Race 2016 je závodní Tatra naložena na jednom ze dvou kamiónů Balai, o nich také ještě bude řeč a kolonu uzavírá asistenční kamion s náhradními díly a dvěma mechaniky. Při myšlenkách na původní Paříž-Dakar se propadám do krátkého spánku. Noc zahání svítání a za plného světla sjíždíme z hor do Monaka. Technické a administrativní přejímky jsou prakticky jen rutina, ani se nenadějeme a začíná slavnostní start. Musím říci, že jsem si ho představoval trochu honosněji. Posádky startovních vozů rychle zamávají pod rampou a vydávají se po ose o tři sta kilometrů dále do přístavu ve francouzském Séte. Po pár desítkách minut je po všem a startovní pódium se může rozebrat.

Teď už v novinářském Nisanu Patrol máme také směr přístav v Séte. Zde se nalodíme na loď přes Středozemní moře a poplujeme prakticky dvě noci, než se dvacátého devátého prosince vylodíme v Maroku ve městě Nador. Po Maroku projedeme území Západní Sahary, překročíme hranici do Mauretánie, abychom si užili duny na Sahaře a cíl bude 10. ledna na břehu Růžového jezera blízko Dakaru v Senegalu.

Už jsem zmínil, že závodní posádku našeho teamu Promet-Excalibur letos tvoří Tomáš Tomeček, kterého naviguje Ladislav Lála. O mechanicích a o dalších členech teamu, o tom jak se takovýto závod pořádá a jak dnes na mě působí krajiny severozápadní Afriky, o lidech se kterými se setkáme, se rozepíši v každodenním zpravodajství, kde kromě závodu neopomeneme také dokumentovat i okolní život a krajinu. Mimochodem, a zde se pochlubím, dokázali jsme udělat něco, co prý nelze. Každý den dokážeme natočit video, napíšeme cestopis, zpracuje fotografie, a to vše pošleme domů. Na naše videa se můžete podívat třeba na televizní stanici Sport 5. Tak se těšte. Mé přání je, abyste byli s námi a dokázali se v myšlenkách dostat k nám a představit si, jaké to zde je.

Nádherný povánoční čas
Vojtěch Morávek ml.

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.